Finsko - Helsinki 2011

Sen se stal skutečností. A protože jsme dali dohromady tu správnou hromádku peněz, mohli jsme se těšit. Cestovní horečka některé zpěvačky napadla již několik dní před odletem. Trochu nás vyděsila zlobící se islandská sopka. Poletíme, nepoletíme? Přála nám a zklidnila se.
A je tu ráno 2.6. Scházíme se na náměstí v Nechanicích, do autobusu vkládáme naše kufry a s očekáváním směřujeme na Ruzyňské letiště. Máme časovou rezervu a tak nás ani zpomalení na dálnici nevyvádí z rovnováhy. A už stojíme na Terminálu 2. Některé kolegyně letí poprvé a tak jsou napjaté k prasknutí. V automatu si tiskneme palubní lístky, dokonce si můžeme vybrat naše místa.
A pak již standardně – odbavení, boarding, start. Vznášíme se severní cestou a našim cílem jsou Helsinki. Dvě hodiny letu, bageta a káva a již klesáme nad Finským zálivem a dosedáme na letiště Vantaa. Jedna z našich zpěvaček má strýce, který je shodou okolností kapitánem tohoto letu a tak si užívala přímo v kokpitu. Určitě jí závidíme.

Na letišti nás již očekává sbormistryně Victoria Meerson a náš přítel Matti Jokinen. První informace v angličtině a ruštině, protože finština je jazyk nepochopitelný. Autobus nás veze do hotelu Arthur v centru města, rychle ubytování v příjemných pokojích. V 18 hodin nás již v recepci očekává pan Jan Maruška, kulturní atašé našeho velvyslanectví.  Společně pak rychlejší procházkou po centru Helsinek míříme na velvyslanectví. Doprovází nás Matti a Kaarina. Přijetí panem velvyslancem Martinem Tomčem je radostné a neformální. Předáváme pozdrav našeho starosty, knihu o Nechanicích a naši sborovou fotografii. A také zpíváme. Při drobném občerstvení hovoříme s pracovníky velvyslanectví. Je to velmi srdečné setkání a ani jsme si nevšimli, že uběhly více jak dvě hodiny pobytu na naší ambasádě. Loučíme se společnou fotografií s pracovníky velvyslanectví a písničkou. Usíná se nám neskutečně blaze. Byl to báječný den.

Skvělá páteční snídaně v hotelu nás naladila. Máme dnes dva koncerty. V hotelu nám poskytnou ke zkoušce malý jednací sál a tak pilujeme. V pravé poledne míříme na pěší zónu tak oblíbenou v Helsinkách. Jmenuje se Espan lava. Je zde krásné podium, na plakátech Cantus feminae Nechanice,  Czech Republic. Zpíváme lidové písně, přidáváme Antonína Dvořáka a v závěru i spirituál a finskou lidovou píseň „Kun saisin mitte sanelen“. A protože zpíváme krásně s nádherným tónem, sklízíme potlesk sedících i procházejících posluchačů.
Po koncertě máme krátký oddech. Sluníčko svítí a tak se kocháme krásami Helsinek.
Ale už ve tři odpoledne sedáme na tramvaj číslo 6 a míříme ke zkoušce na podvečerní koncert do kostela Paavalinkirkko (kostel Sv. Pavla). Zde se také setkáváme s kompletním hostitelským sborem Gallerie Helsinki a jejich sbormistryní Victorií.
Prostor kostela je úžasný s krásnou akustikou. Jsme trochu napjatí, protože náš repertoár je náročný.
Koncert zahajujeme a od prvních tónů je jasné, že děvčata ze sebe vydávají to nejlepší. Potlesk nás velice těší, stejně jako pochvalné ohlasy. V auditoriu je také pan Maruška z ambasády a tak vkládáme do zpěvu o to více srdce a radosti. Po koncertě ještě s ním velké povídání a přidáváme písničku.
Po návratu domů jsme obdrželi tento e-mail:

Vážený pane sbormistře, vážené dámy,
děkuji vám všem za vzornou reprezentaci a opravdu velmi hezký kulturní zážitek.
Jan Maruška

Úžasný den s krásnou a hudebně sladkou třešinkou na dortíku. Spali jsme dobře.

Třetí den byl dnem splněného snu. Bylo to před čtrnácti roky, kdy jsem poprvé stál v úžasném prostoru kostela ve skále – Temppeli aukion kirkko. A zde jsem si potichu slíbil, že si se sborem jednou na tomto místě zazpíváme. Vše se stalo skutečností a tak jsme vnikli do turisty zaplněného kostela a po společné fotografii jsme potichu začali pozpěvovat „Ave Maria“. Turisté se zastavovali a tleskali a žádali další píseň a tak jsme přidali a sklidili příjemný potlesk. Sny se mají plnit nejen o vánocích.
Po chvilce volna, které mnohé členky využily k okružním cestám po Helsinkách, jsme se sešli na konci naší již známé pěší zóny Espan lava a společně se zástupci našich hostitelů jsme vyrazili lodí na ostrov Suomenlina. Připomíná svým charakterem hradecké hradby nebo Josefovskou pevnost. I zde jsme si v kostele zazpívali a pak se všichni oddávali relaxu, procházkám a kafíčku.
Po vylodění v helsinském přístavišti jsme namířili do restaurace Allesandria, kde nás čekal zbytek sboru Gallerie a společně jsme povečeřeli a samozřejmě také pozpívali. Vyměnili jsme si drobné dárky a přáli si vše dobré.

Nedělní dopoledne každý využil dle svého mínění. Procházkou po známých i neznámých místech, nákupem posledních dárků či posezením v hospůdce.
V patnáct hodin přijíždí autobus, loučíme se s Victoriíí a Mattim,  Kaarinou a dalšími.
Slibujeme si brzkou návštěvu sboru Gallerie u nás nebo naši zase u nich.

Na letišti vše probíhá normálně. Naše Jana opět nečekaně mizí v kokpitu letadla u svého strýce kapitána. Ale to už jsme klidní, protože jsme si jisti, že už ví, jak na to.

Z okýnek poslední pohledy na členité pobřeží finského zálivu a pak směr Praha.

Bylo to prostě nádherné – allegro vivace amabile e gaudioso.