Anglie Maidstone 2012

Začalo jako vždy nejdříve několikaměsíční přípravou a dojednáváním podrobností. Poté balením a poslední kontrolou notových partů.  A pak přišel středeční červencový podvečer a autobus již čeká na náměstí, aby spolykal naše zavazadla a hlavně zpěvačky. Poslední pozdravy několika věrných přátel a  náš ženský sbor CANTUS FEMINAE Nechanice se vydává již na druhou koncertní cestu do Anglie. Naplňujeme tak pozvání přátel z pěveckého sboru Maidstone Singers a míříme na koncerty v rámci hudebního festivalu, který nese název 20th International Maidstone Music&Dance Festival.

    Celonoční cesta Evropou a nad ránem se ve francouzském Calaise naloďujeme na trajekt přes kanál La Manche do anglického Doveru. Vše probírá dobře a tak po krátké cestě hrabstvím Kent krátce po obědě přijíždíme do cílového města Maidstone. Počasí je spíše anglicky střídavé mezi mraky a sluníčkem, ale nálada je skvělá. Vítáme se s přáteli z anglického sboru sbormistrem Jeffrey Vaughan Martinem a organizační duší a skvělou kamarádkou Jane Anderson. Po malém občerstvení v „Methodick Center“ se setkáváme s našimi hostiteli. Nejsou to nová setkání, mnozí se známe již z naší cesty před pěti lety. Cesta byla únavná a tak si jistě odpočinek v hostitelských rodinách zasloužíme.

(Cesta.) Odjíždíme. V oslabení. Choroby nedají pokoj ani našemu tělesu. Myslíme na ty, které se těšily na cestu, ale teď se potí doma. A průběžně je informujeme o našem pohybu i o počasí.

Na trajektu nás doprovází racci. I slunce. Ostýchá se jen trošku. Ve větru nám vlaje všechno, Janička se snaží zachytit ze mě na fotografii i něco jiného než vlasy. Dover už svítí svými skalami na pozdrav! Do dvojjazyčného hlášení o průběhu přistání zaslechnu české a sytě altové: „Anglie, konečně ses nás dočkala!“

     Následující den zahajujeme návštěvou radnice v Maidstone. Máme zde příležitost zazpívat si přímo v jednací síni. Navštívili jsme také vězení umístěné nad touto jednací síní. Odpoledne míříme do nedalekého Rochesteru. Město zdobí nejen středověký hrad, ale také nádherná katedrála a v neposlední řadě také i Charlese Dickense.

(Rochester.) Stará dobrá i drsná Anglie nám ukazuje vlídnou tvář. Angličané se diví nahlas, ještě včera prý hrozně pršelo a padaly kroupy. A na nás občas vykoukne slunce. Nezlobíme se… Zdi, které zůstaly z kdysi majestátního hradu v Rochesteru, nás vlákaly dovnitř. Tady se tančilo, tady spalo, tady vařilo. A taky střílelo. Stopujeme anglický středověk – a možná stopuje on nás. Co je naše hodina pro staletí?

Maruščina sukně lehounce povlává u jezírka naproti Dickensově chatce. Muškáty spolu s levandulí. Viděl je i on, když za těmi okny psával?

Po krátkém oddechu a zkoušce se již večer chystáme na náš první z koncertů. Uskutečnil v St. Martin Church v rámci festivalu.  Typické prostředí anglického kostela, jeho příjemná akustika nás příjemně naladila. Před zcela zaplněným auditoriem náš sbor zazpíval skvěle.  Koncert začínáme skladbou Jan Nováka : Gloria, která nám zvukově a výrazově svědčí.  Následuje Arcadelt, Gallus, Míšek a Antonín Dvořák. Výběr z jeho Moravských dvojzpěvů je báječným vyvrcholením našeho vystoupení. Dozpívali jsme, vteřina ticha a…  Přichází obrovský potlesk. Jsme šťastní. Po koncertě slyšíme slova chvály na krásný tón, hlasovou kvalitu, výbornou intonaci a náročný repertoár. To vše nás zdobí.

     Sobotní den prožíváme v nedalekém historickém městě Canterburry. V jeho ulicích zažíváme skutečné anglické počasí. Doslova liják nás v podstatě vehnal do překrásné katedrály. Obrovské členité prostory a hlavně skutečná historie Albionu zde vnímáme na každém kroku. Krátká procházka uličkami, kde ve starých domech můžete navštívit malé krámy nebo popít pravý anglický čaj.

(Canterburry.) Přeci nás dostihl. Proplétá se tkaninou deštníků rozličných barev a velikostí. Zdá se, že neponechal suchou jedinou nitku našich oděvů. Ale už jsme skoro na místě. Skryje nás katedrála. Vcházíme dovnitř – vítáni zpěvem zdejšího sboru, prý zkouška před večerním koncertem. Našli jsme azyl. Klid. I přes šumění plášťů a cvrlikání fotoaparátů kolem. Zapomínáme na déšť, vzpomínáme na dějiny. Řadíme se do fronty na Černého prince. A dojdeme až tam, kde svatý Tomáš Becket bezpečí nenalezl. „Tady se to stalo,“ říká průvodce i tři meče na stěně… Opouštíme arcibiskupa i Jindřicha II. se svou krásnou Eleonorou a posedáme si v nedaleké kavárně. Já si dávám čaj, pochopitelně! AnglickýJ A k tomu vynikající domácí koláčky. Něco mezi vánočkou a biskupským chlebíčkem.  Ještě teď cítím tu chuť a vůni. Ale nehodláme následovat Prousta. My hledáme spíš cestu k autobusu…

Odtud míříme na sever k pobřeží. Městečko se nazývá Whitetable a patří k oblíbeným víkendovým místům. I přes nepřízeň počasí si některé odvážné namáčejí nohy v moři, některé sbírají drobné mušle. Večer nás čeká další samostatný koncert tentokrát v All St. Church.  A tady představujeme nejen tvorbu A. Dvořáka a jiných klasiků,  ale je tu prostor i pro mnoho úprav lidových písní, přidáváme spirituály a afrikánské  či finské písně. Odměnou nám je potlesk a úsměv posluchačů. Jeffrey nás zve do svého domu na malou party a tak při dobrém víně zase povídáme. Jsme vyzváni na partičku kroketu, kterou zvládáme velmi dobře. A zase povídáme a povídáme. Mezi přáteli to tak bývá.

   Je tu neděle a dopolední volno v rodinách. Krátce po poledni se ještě připravujeme na třetí z našich koncertů. Tentokrát v blízkém West Mailingu společně s místním sborem. Naše vystoupení má opět vynikající úroveň a odměnou je nám nejen naplněný kostel, ale na konci koncertu i posluchači, kteří při potlesku povstali. Hold výkonu našich děvčat.

(Koncert.)  Pozná se to už podle nástupu, říkala nám Miriam. Jak se usmíváme, povede se to! Tak jdeme. A usmíváme se, Miriam za klavírem přikývne. A pak už na to nemyslíme a usmíváme se dál. Na ně, na ty, kteří sedí před námi. Oni se totiž tváří velmi mile. Povzbudivě. To poznáte. A taky na ty tóny, protože i s nimi je nám hezky.

Prý jsme byli nejlepší. Několik dam a gentlemanů, které jsme nikdy neviděli a které už asi nikdy neuvidíme, si k nám proklestilo cestu kolem dalších sboristů, aby nám to mohli říct. A nejspíš měli pravdu! Byl to krásný pocit. A zažili jsme ho také díky Dr. Obešlové a Petru Semerákovi, kteří si s námi dali spoustu práce. A díky Miriam a tomu připomenutému úsměvu!

Krásný slunečný den, výměna drobných dárků a už jen závěrečná slova sbormistrů s přáním dalších setkání. Loučení se bez slziček neobešlo. Bylo to úžasné, srdečné a vskutku přátelské setkání.

    A pak jen dlouhá cesta domů, která také díky našim řidičům proběhla pohodově.

Poděkování patří všem členům sboru, naší Miriam u klavíru, řidičům a mnoha sponzorům.

 

Petr Semerák  a  Eva Černošová

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode